Na skok do Španělska

Příběh, který Vám chci říct, asi nezačíná zrovna originálně. Měla jsem čerstvě po maturitě a nemohla se rozhodnout, jak strávit své poslední volné léto předtím, než nastoupím na pomaturitní studium jazyků. Od svého letního programu jsem totiž měla velká očekávání. Především měl splňovat několik důležitých kritérií.

Zaprvé, mělo jít o něco neuvěřitelně super, čím bych se dostatečně odměnila za úspěšné složení zkoušky dospělosti. Zadruhé, měl by v každém případě zahrnovat cestování, a to na pokud možno naprosto úžasná místa, ze kterých bych měla spoustu pěkných fotek, které by mi na Instagramu každý záviděl. No a zatřetí, a co bylo asi nejdůležitější, nemělo jít o nic příliš finančně náročného, protože kdo je po dokončení střední školy bohatý, že?

Několik dní jsem se trápila a trápila, až se mi konečně rozsvítilo. Půjdu na léto pracovat do zahraničí! Na střední škole jsem se učila anglicky, a k tomu jsem celé čtyři roky chodila na kurzy mé milované španělštiny, se kterými mi pomohla jazyková škola PELICAN. Byl tedy čas na to, abych si své těžce nabyté znalosti konečně vyzkoušela v praxi. Proto jsem se ani nemusela dlouho rozmýšlet, do které země pojedu.

Netrvalo dlouho, a přes pracovní agenturu jsem si našla práci animátorky v jednom hotelu na Mallorce. Všechno šlo velmi rychle, léto ještě ani pořádně nezačalo a já už jsem seděla v letadle směr Palma de Mallorca.

První dojmy

Hotel, ve kterém jsem měla po následující tři měsíce pracovat, se nacházel jen pár kilometrů od letiště. Tam na mě po příletu čekat hotelový řidič, který mě hned odvezl do hotelu. Během cesty na mě mluvil lámanou angličtinou, tak jsem si řekla, že je čas ukázat, co umím. Když jsem mu začala odpovídat španělsky, vypadal překvapeně, brzy se ale uvolnil a bylo vidět, že se mu ulevilo. Řekl mi, že stejně jako většina zaměstnanců hotelu mluví anglicky jen velmi špatně. “Většina hostů stejně pochází ze Španělska,” řekl. To mě docela překvapilo a začala jsem být doopravdy vděčná, že jsem se už dřív rozhodla navštěvovat kurz španělštiny.

Hotel nebyl velký, zato vypadal nádherně. Kolem rostly palmy a za hlavní budovou se modře třpytil velký bazén. Součástí areálu bylo také volejbalové hřiště a soukromá pláž, do které jsem na první pohled zamilovala. Jorge (tak se jmenoval můj nový kamarád řidič) mě zavedl do malého domku u pláže, ve kterém jsem měla bydlet s ostatními animátory.

Tam jsem se setkala s Natalií, která pocházela z Barcelony, a s Davidem, který byl – a teď se podržte – z Ostravy! Ti dva spolu mluvili anglicky, protože David španělsky neuměl. Zato Natalia, která zase očividně příliš nezvládala angličtinu, se celá rozzářila, když jsem ji pozdravila “Hola!”.

Hurá do práce

Hned druhý den jsme se vrhli do práce. Upřímně, ani nevím, jestli se dá říkat práce něčemu, co zahrnuje jen samu zábavu. Náš typický pracovní den vypadal tak, že po ránu a odpoledne jsme pro hosty organizovali sportovní program, jako volejbalové turnaje, zápasy ve vodním póle nebo závody v plavání.

Večery pak patřily zábavě. Hned po večeři se konal program pro děti, při kterém jsme s dětmi hráli hry nebo je učili legrační tanečky. Většina dětí pocházela ze Španělska a Velké Británie, proto celý program probíhal současně ve španělštině i angličtině. David, který španělsky neuměl, se pokoušel s malými Španěly dorozumět, jak se říká, rukama a nohama, ovšem děti nevypadaly, že by jim to vadilo. Myslím, že jim to dokonce připadalo ohromně zábavné.

Když šly děti spát, byl na řadě program pro dospělé. Ten se obvykle skládal z komickýchscének, které jsme si během dne natrénovali, nebo soutěží, ve kterých museli hosté plnit bláznivé úkoly. Nesmírně populární byly karaoke party, které jsme pořádali každou neděli.

Naše práce ale pokračovala i po skončení programu. Naším úkolem bylo vmísit se mezi hosty, kteří zůstali v baru, a povídat si s nimi. Tohle byla asi nejpříjemnější součást naší práce. Často jsme se bavili tak dobře, že jsme úplně zapomněli, že nám pracovní doba dávno skončila, a zůstali jsme tam s nimi sedět dlouho do noci.

Španělští hosté byli při těchto nočních posezeních často překvapení tím, jak dobře umím španělsky. Když se mě ptali, do které školy ve Španělsku jsem chodila, musela jsem se smát. “Jazyková škola Brno PELICAN,” říkala jsem jim se smíchem, “to je BRNO!”

Babylon na Mallorce

Spoustu zábavy jsme si ale užili, i když jsme zrovna nepracovali. Jeden den v týdnu jsme měli volno, které jsme obvykle strávili cestováním po ostrově. Po večerech jsme se pak scházeli v našem domku s ostatními zaměstnanci hotelu, kteří pracovali třeba jako číšníci nebo pokojské, a nad lahví vína často proseděli celou noc.

Tato setkání byla obvykle docela legrační, protože někteří z nich neuměli k Davidově nelibosti ani slovo anglicky. “To ve Španělsku nemají jazykové školy?” zlobil se pokaždé, když se na svou anglicky položenou otázku nedočkal odpovědi.

V těchto chvílích jsem si vždycky vzpomněla na svůj čas strávený v Jazykové Škole PELICAN, díky kterému jsem se teď nemusela potýkat se stejnými problémy jako David.

I já jsem ale měla brzy pocítit, jaké to je nebýt schopna se domluvit. S pokračujícím létem se hotel začal zaplňovat nejen hosty ze Španělska a Velké Británie, ale také z Německa. Domluvit se s nimi byl často oříšek, protože jen málo z nich ovládalo angličtinu nebo španělštinu. Německy jsem se nikdy neučila, a hodně mě mrzelo, že si s těmito hosty nemůžu popovídat stejně jako s jejich zahraničními předchůdci.

Než se přiblížil čas mého odjezdu, stihla jsem se naučit alespoň pár základních frází, i tak jsem se ale rozhodla, že napřesrok nesmí němčina v mé jazykové výbavě chybět.

Zpátky domů

Tři měsíce utekly jako voda a brzy nastal čas sbalit si kufry a vrátit se domů. Tam jsem se sice už docela těšila, ale opustit Mallorcu, kterou jsem si zamilovala, se mi nechtělo. Utěšovala jsem se vědomím, že se sem za rok určitě vrátím a znovu se potkám se všemi, s kterými jsem se tady za ty tři měsíce spřátelila.

Nezapomněla jsem ani na svoje rozhodnutí začít se učit německy. Jakmile jsem přijela zpátky do Brna, zašla jsem do své oblíbené jazykovky PELICAN, se kterou jsem už měla tolik dobrých zkušeností. Tam mi nabídli pomaturitní studium němčiny, které mi prý zajistí, že se do roka naučím německy doopravdy dobře.

K pomaturitnímu kurzu mi také nabídli kurz jakéhokoliv jazyka zdarma. Vybrala jsem si angličtinu, protože jsem během léta poznala, že v ní mám ještě hodně co zlepšovat. Teď tedy denně bifluju němčinu, k tomu se snažím zlepšovat v angličtině a nemůžu být spokojenější.

Díky Jazykové Škole PELICAN budu příští rok ve Španělsku zářit!