Jak čas postupuje, a my stárneme, nabíráme na důležitosti. Ale paradoxně ztrácíme pojem o tom, co je skutečně důležité.Podřizujeme se až příliš zodpovědnosti, která s přibývajícím věkem padá na naše bedra. Mým odrazovým můstkem k uskutečnění velkého kroku od této pomyslné zodpovědnosti se staly jazykové kurzy v Brně.

Nikdy jsem nechtěl, aby se cestování stalo útěkem z mého současného života, jak si mnozí mysleli. Naopak, mělo být jeho velkou součástí. To byl můj plán, kterého jsem se držel a kterému jsem věřil. Ne lepší nebo horší než můj dosavadní život. Pouze dočasná touha odjet poznat sám sebe za hranice republiky.

Skok do neznáma, který se stal tím nejlepším životním rozhodnutím. Dalším velkým paradoxem je, že díky cestě, která byla naprosto nekontrolovatelnou, jsem převzal nad svým životem kontrolu.

Ano, ale…

Slovíčko ALE se mi málem stalo osudným, jako spoustě dalších lidí. Stejně jako většina lidí, kteří čekali na vhodnou příležitost k cestování a nikdy nikam nejeli, jsem i já dlouhou dobu tápal. Ale co práce. Ale co si tady počnou mí kamarádi při každotýdenním pátečním hospodském kvízu. Ale vždyť neumím anglicky. „Ale“ zabíjí sny a cíle. A tak jsem před časem bez kompromisu a bez „ale“ začal navštěvovat brněnský kurz angličtiny.

A pak přišlo odpoledne, kdy jsem navštívil po čtyřměsíčním intenzivním kurzu svou poslední lekci a v práci zabalil svou poslední krabici. Nikdy nezapomenu na ten nejistý pocit u žaludku, na příliv adrenalinu z opouštění rutiny života a na to, jak mě to všechno činilo šťastným.

Čím jsem byl starší, tím pro mě bylo těžší opustit svou komfortní zónu. Ale nikdy není pozdě. Věděl jsem, že cestování bude velkou investicí nejen do přítomné chvíle, ale zejména do mého dalšího života.

Co mě cestování naučilo

Za pár měsíců jsem nabyl více zážitků než za celý dosavadní život. Co bych před odjezdem udělal jinak? Asi bych si nevystačil jen s kurzem angličtiny, ale zapsal bych si i kurz španělštiny, francouzštiny, japonštiny, vietnamštiny a všech dalších světových jazyků. Dobře, to by byl asi nadlidský úkol pro mozek, kterému bylo občas líno i do té angličtiny. Pravda je taková, že znalost angličtiny skutečně otevírá dveře do světa. Jestliže ale chcete proniknout přímo do duše daného národa, kultury, k tradicím nebo přímo k jednotlivci, nejlépe tím dosáhnete znalostí jeho jazyka mateřského.

Cestování je návykové, svoboda je návyková. Nikdo Vám nebude za celou dobu říkat, kam by měly vést Vaše kroky. Povede Vás intuice. Cestování baví a naučí Vás přestat mít strach. Přinese Vám spoustu nových zážitků a poznatků, které využijete v budoucím životě.

Ukáže Vám, jak se radovat z maličkostí, řekne Vám, co je tolerance a trpělivost. Naučí Vás, že čas je jenom relativní a co je naší skutečnou zodpovědností. To já Vám říct totiž nemůžu, na to si musí přijít každý sám.

A co dál

Nedávno jsem se bavil se synovcem, který se rozhodoval, jestli bude studovat dál nebo jestli se vydá procestovat svět. Dokončil rok na pomaturitním studiu v Brně, co se tedy jazykové znalosti týče, měl do světa našlápnuto už v jeho věku mnohem lépe než kdysi já.

Myslím však, že více než moje slova ho o cestě do zahraničí přesvědčila moje nová energie do života. Moje cestovatelské zážitky a zkušenosti, díky kterým se stal celý můj život velkým dobrodružstvím.

Jazyková škola Pelican v Brně se pro mě na čas stala zase druhým domovem. Za půl roku se vydávám navštívit svoje přátele a hodlám je překvapit novými znalostmi. Ať už to u Vás bude angličtina nebo japonština, jděte do toho. Jak již bylo řečeno, nikdy není pozdě! A kdoví, třeba o čtyři měsíce později taky začnete žít svoje vlastní dobrodružství.