Rodinná zábava, která nadchla a stále nadchne každého. Puzzle. V Česku jí většina z nás říká „pucle“, i když mnozí vědí, že správně se to vyslovuje „pazl“. Skládání obrázků z jednotlivých dílků, kterých je 200, 500, 1000, ale i více. Zavzpomínejte s námi, jak to bylo kdysi.

Puzzle 1000 jako cíl

Jak jste to měli s puzzle vy? Většinou se tyto rozložené obrázky dávaly jako dárky dětem k Vánocům. Jenže, upřímně, jak si to všichni pamatujeme? Jakmile dítko rozbalilo svůj dáreček a začalo jej skládat, hned na pomoc přispěchali i dospělí, kteří rovněž měli touhu složit dílek k dílku. Najít, kam patří ta ozubená část s pouhou šmouhou. Kolikrát jste si řekli: „To není možné, to je vadný díl, to sem nepatří?“ Pak jste jeho místo nakonec našli, ale ty nervy, že? Hlavně puzzle 1000 a více kousků, u toho se člověk pořádně zapotil. Odbíhal od obrázku, myslel, že to nikdy nedokončí. V jednu chvíli se rozčílil, že toho nechá, ale nakonec se k tomu vrátil a své dílo dokonal. A už se těšil, jak pokoří další změť barevných, okousaných dílečků.

Jaké bylo ideální puzzle pro děti?

Byla to taková challenge. Nějakých 250 kousků, to ještě bylo puzzle pro děti. Teoreticky i těch 500 kousků zvládla ratolest. Ale puzzle 1000 a více kousků, od toho už netrpělivá dítka odbíhala, a tak bylo na dospělých, aby se s tím popasovali. Rodinu to však krásně stmelilo a jednalo se o zábavu i na několik dní. A když bylo dílo hotovo? Připraveno bylo speciální lepidlo, kterým se přetřel povrch obrázku, jež se pak dal zavěsit na stěnu. Upřímně, kolik z vás celé puzzle někdy rozložilo, a pak skládalo znovu? Asi vás moc nebude, protože ten moment překvapení, kdy je celé puzzle složeno, je prostě jenom jediný.

Puzzle pro dospělé

Nejen děti dostávaly puzzle a nejen pod stromeček. Puzzle pro dospělé je i dnes relaxační formou zábavy. Jak jsme zmínili, ti starší berou výzvy od 1000 dílků a výše. Existují skládánky, které mají dokonce i 6000 kousků nebo i více, to už je ale záležitost pro fajnšmekry s velkou stěnou. Nejen počet dílků ale pro nás byl výzvou že? Pamatujeme, jak nás až tak nefascinoval snadný obrázek zvířátek. Ovšem fotka nočního pohledu na Eiffelovku nebo velmi pestrý grafický motiv, to zvyšovalo složitost celého puzzle. Postupně však vznikaly další hravé skládánky. Velmi populární je 3D puzzle, s nímž si zhotovíte třeba právě onu Eiffelovu věž, Big Ben, britský autobus nebo nějaký prvek z filmu ve zmenšené maketě.

Vzpomínky na skládání puzzlí

Puzzle patřilo snad do každé domácnosti. Jak jste jej vybírali vy? Někdo volil podle barvy, stylu a motivu, aby se mu to hodilo do domácnosti. Pokud však vybíralo něco dítko, většinou šlo o impulzivní koupi. Zkrátka, pokud chtělo dítě obrázek růžového koníka, těžko se nechalo přesvědčit, že se to nehodí do jeho zeleného pokojíčku. Nevadilo to. Důležité bylo, že udělalo radost. A hlavně, že stmelilo rodinu. Nekonečná zábava, která nám dala zabrat, trošku pocuchala nervy, ale stejně ten pocit vítězství, kdy jste zasadili poslední dílek, že jste to dotáhli do konce. Zároveň přišel na řadu smutek, že už nemáte co skládat. V té chvíli jste zapomněli na muka, která jste prožívali, když se z krabičky vysypala změť rozřezaného kartonu a když jste sotva v polovině složeného obrázku řekli, že se na to vykašlete. Jakmile jste puzzle složili, už jste se koukali na další obrázky na boku krabičky, které daná firma prodává, a přemýšleli jste si, co si koupíte pro příště. A jinak tomu není ani dnes, kdy si se svými dětmi hrajete a znovu přemýšlíte, kam patří ten prokletý dílek s pouhou šmouhou.